Energetika (příloha HN): Dostane energetické využití odpadu v ČR zelenou
28.03.2013
Ekologické organizace se naopak obávají, že energetické využití odpadu bude bránit recyklaci. „Pokud se Česko vydá cestou států, které nastavily příliš vysokou kapacitu spaloven, dostaneme se do stejné problematické situace - konkurence špinavého spalování a šetrnější recyklace odpadu,“ uvedlo ekologické sdružení Arnika.
podle ministerstva ŽP nelze každý typ odpadu ekonomicky či techniky recyklovat. Na výrobu energie by měl být použit odpad, který již není vhodné materiálově využívat a bez energetického využití by skončil na skládkách. „Pokud chceme skoncovat se skládkováním, bez energetického využití odpadu se neobejdeme,“ souhlasí s názorem ministerstva Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení. Ze zbytků po energetickém využití lze navíc získat železo a barevné kovy. Škváru je možné uplatnit ve stavebnictví, čímž se snižuje spotřeba přírodních materiálů.
K tradičním výhradám proti energetickémuvyužití odpadu patří obavy z nebezpečných látek, které při něm údajně unikají do ovzduší. „To samozřejmě platí, pokud někdo spaluje odpad doma v kamnech. V zařízení pro energetické využití odpadu jsou veškeré spaliny čištěny, neutralizovány a nepřetržitě kontrolovány. Sleduje se více látek než u ostatních energetických zařízení a také emisní limity jsou oproti spalování běžných fosilních paliv daleko přísnější,“ vysvětluje Hájek.
Základem nízkého množství emisí je podle něj vysoká teplota spalování a automatické řízení spalovacího procesu. Z dat Českého hydrometeorologického úřadu vyplývá, že množství obávaných dioxinů uvolněných do ovzduší při energetickém využití odpadu činilo v roce 2010 přibližně 24 miligramů.
Celkové emise za všechny činnosti nejsou přesně známé, ale pohybují se v hodnotách řádu 100 tisíc miligramů. Také emise ostatních znečišťujících látek z energetického využití odpadu se počítají maximálně v desetinách procenta souhrnného údaje za Českou republiku. Rozumnému využití odpadu brání dnes v Česku hlavně ekonomické důvody vyplývající z nesmyslné legislativy. Skládkování odpadu sice devastuje životní prostředí, zatěžuje okolí zápachem, produkuje skleníkové plyny a v případě požárů skládek i prudce jedovaté zplodiny, ale je zatím v Česku velmi levné.
Poplatek za ukládání komunálního odpadu na skládky patří u nás k nejnižším v Evropě a navíc ho inkasují obce, na jejichž katastru leží skládka. Tato koncepce vznikla v devadesátých letech, kdy bylo třeba rychle vybudovat nové skládky s odpovídajícím zabezpečením, aby šlo nezabezpečené skládky zavřít. Proto obce dostaly finanční náhradu za to, že na svém katastru povolily nové skládky. Z krátkodobého opatření se však stala tradice a ze skládkování multimiliardový byznys, který si úzkostlivě střeží dobře organizovaná a mocná skládková lobby.
Peníze ze skládkování plní dodnes, kromě soukromých kapes vlastníků firem podnikajících v odpadovém hospodářství, také nejednu obecní pokladnu. Místní starostové proto skládkařům ochotně kryjí záda.
Například v Únanově s jedenácti sty obyvatel funguje skládka od roku 1992. Malá obec se pyšní moderním vyhřívaným koupalištěm s tobogány, skluzavkami a dalšími atrakcemi, včetně tenisových kurtů a dalšího sportovního zázemí, které by jí mohlo závidět nejedno okresní město.
Celkově se v Česku na poplatcích za skládkování vybere kolem dvou miliard korun, které si mezi sebe rozdělí přibližně 200 obcí. V průměru tak na jednu obec se skládkou připadá ročně 10 milionů. Peníze mohou obce použít podle svého uvážení, a tak je jejich „recyklace“ ve prospěch omezení skládkování spíše výjimkou. Každý si přece umí spočítat, že by to snížilo příjmy do obecního rozpočtu.
Tento bludný kruh může přetnout jen změna zákona o odpadech. „Další přešlapování na místě si nemůžeme dovolit. Česká republika potřebuje rychlou změnu odpadové legislativy, která ekonomicky znevýhodní skládkování komunálního odpadu,“ řekl Mirek Topolánek. Jenomže ministerstvo ŽP její předložení neustále odsouvá.
Kamenem úrazu je právě poplatek za skládkování, který by měl výrazně růst, aby se více než skládkování vyplatila recyklace a energetické využití odpadu. „Ministerstvo aktuálně posuzuje optimální výši poplatku, která zaručí posun v souladu s hierarchií nakládání s odpady a zároveň nebude mít výrazně nepříznivý sociální dopad na občany,“ uvedl tiskový mluvčí MŽP. Problém zjevně není jen v příliš nízkém poplatku, ale zejména v použití získaných prostředků pro lepší nakládání s odpadem a postupné zastavení skládkování.
Ministerstvo také stále jedná o dotacích z evropských fondů pro dva projekty energetického využití odpadu v Chotíkově u Plzně a v Komořanech u Mostu. Začátkem března se mimo jiné kvůli podpoře projektů na výstavbu nových zařízení pro energetické využívání komunálních odpadů sešel ministr ŽP Tomáš Chalupa s evropským komisařem Johannesem Hahnem. Zatím stále není jisté, zda se podaří dotace na již připravené projekty získat.
Současně běží příprava operačních programů pro období let 2014-2020, kde by zlepšení odpadového hospodářství mělo mít své místo. Česká republika si musí rychle vyjasnit, co vlastně v odpadovém hospodářství prosazuje. Platnost stávajícího Plánu odpadového hospodářství ČR končí v letošním roce a nový zatím nebyl schválen.
„Chybí tu déletrvající koncepce, jak se s odpadem bude nakládat. Přitom ho bude přibývat,“ stěžuje si Pavel Drahovzal, předseda komise pro životní prostředí Svazu měst a obcí.