"Odpad - nevyčerpatelný zdroj energie"

Vyhledat

« zpět

All for POWER: Spalovny bychom si měli stavět sami a nečekat na dotace z Evropské unie

All for POWER: Spalovny bychom si měli stavět sami a nečekat na dotace z Evropské unie

11.05.2012


Na tomto se shodla velká část účastníků konference Spalovny (komunálního) odpadu 2012 - Waste to Energy in the CR 2012, která se konala 29. března 2012 v Kongresovém centru Clarion v Praze. Konference se účastnilo cca 130 specialistů v oboru a pořádala jej AF POWER agency a.s. Konferenci zahájil a dopolední blok vedl Petr Stehlík, který vedení akce po obědě předal Jaroslavu Hyžíkovi.
Velká část konference a především diskuzních jednání v předsálí se dotýkala toho, zda tři připravované projekty spaloven dosáhnou na dotace z Evropské unie. Evropské komise (EK) zamítla dopisem 6. února 2012 žádost české strany o notifikaci podpory podle Pravidel pro životní prostředí. „Na připravované projekty zařízení pro energetické využití odpadů (ZEVO) v Česku se vztahuje povinnost notifikace podpory (tj. povinnost oznámit Evropské komisi záměr poskytnout novou veřejnou podporu). Toto česká strana učinila oznámením Evropské komisi v březnu 2011,“ uvedla Jiřina Vyštejnová, finanční poradce a jednatelka Envifinance s.r.o. Jak dále uvedla, po oznámení následovala série dotazů z EK a obsáhlých odpovědí z české strany. Jádrem problému se stalo „přesvědčení EK, že české projekty ZEVO nesplňují bod 127/c pokynů (investice dosahuje lepšího stavu oproti obvyklému stavu). „Oficiální výklad tohoto pojmu, na který by bylo možno se odvolat, však neexistuje a plnění emisních hodnot pod dolní hranicí BREF, jako vyvstalý argument ze strany úředníků EK, je v praxi mimo realitu,“ vysvětlila J. Vyštejnová. Při rozhodování o poskytnutí dotace se Evropská komise opírá o doporučení Jaspers (Joint Assistance Support Projects in Europian Regions), což je „společná iniciativa Evropské komise a Evropské investiční banky“ vytvořená na pomoc přípravě velkých investičních projektů (nad 50 milionů eur), jejichž žádosti o podporu z fondů EU podléhají schválení Evropskou komisí. V praxi se jedná o dva, resp. tři mezinárodní experty se zaměřením na odpadové hospodářství, ekonomiku a otázky EIA. „Bez souhlasu Jaspers s projektem nemůžeme s dotacemi z Unie počítat,“ potvrdil Petr Mareš, člen představenstva EVO-Komořany, a. s.
Podle J. Vyštejnové z rozhodnutí plyne, že pro nové projekty ZEVO nelze na základě vyjádření Komise použít podporu podle „pokynů pro životní prostředí“ čl. 127/c, bod 3.1.9. Podpora pro nakládání         s odpady. „Odkazuje se na možnost použít „pokyny pro regionální podporu“. V takovém případě je nutné v žádosti zdůvodnit a obhájit především přínosy pro rozvoj daného regionu a zaměstnanost, nikoliv jen samotné přínosy pro životní prostředí. Protože však jde o projekty podané v rámci XV. Výzvy OPŽP, musí být splněny specifické přínosy pro životní prostředí,“ uvedla.
Jedním z těch, který podpořil názor, že bychom měli stavět spalovny bez ohledu na případnou pomoc Unie, byl Ivo Hlaváč, náměstek ministra životního prostředí. „Pojďme stavět zařízení pro energetické využití odpadů bez dotací a na tržním principu. Je potřeba nastavit ekonomická pravidla, která zajistí realizace spaloven v závislosti na tom, zda nám Evropská komise v nějakém nehorázném procesu schválí 20, 30 nebo 40 % dotací,“ říká I. Hlaváč. Jednou z diskutovaných, spíše ale konspiračních teorií, která zazněla z pléna, byla o tom, že Evropská komise úmyslně brání výstavbě spaloven v Česku, protože země, kde již spalovny stojí, mají zájem o český komunální odpad pro svá zařízení. „Nyní jsme ve stádiu, kdy již není čas na dlouhé diskuze. Životnost skládek dosahuje maxima. Jsme na prvních místech v Evropě, co se týče níže poplatku za skládkování a naopak  energetickém využití odpadů jsme na konci žebříčku, za námi je snad jen Rumunsko a Bulharsko,“ dodal I. Hlaváč.               

K ekonomickým pravidlům, které by měly podpořit výstavbu ZEVO v Česku, patří podle náměstka ministra postupné navyšování poplatků za skládkování. „Předpoklad je 1 300,- Kč/tunu odpadu v roce 2020. Spolu s tím by měl klesat kompenzační poplatek, který připadá obci za to, že na svém území má skládku komunálního odpadu,“ vysvětlil I. Hlaváč. Jak uvedl, toto opatření může znamenat dopady pro domácnosti, které by si tak za svoz odpadů na skládky připlatily, a to v řádu jednotek procent. Podle jeho slov je v oblasti zvýšení konkurenceschopnosti ZEVO potřeba přistoupit k legislativním opatřením. „Především jde o návrh věcného záměru zákona o odpadech s platností leden 2014, dále pak nový Plán odpadového hospodářství ČR (od 2013) a případně úplný zákaz skládkování - podle kapacit a životnosti skládek v ČR.
Zajímavý byl v této souvislosti příspěvek Martina Pavlase z Ústavu procesního a ekologického inženýrství, Fakulty strojní, VUT v Brně o optimálním nastavení výše podpory výroby elektřiny z odpadu ve vztahu k ceně elektřiny pro spotřebitele. Podle prognózy, zpracované týmem autorů, bude muset být v roce 2020 odkloněno od skládkování celkem 3 349 kt/r komunálního odpadu. „Byl navržen výhledový stav umístění nových zpracovatelských kapacit směsného komunálního odpadu (SKO) resp. využití existujících zdrojů uzpůsobených pro spalování lehké frakce v roce 2020, který umožní splnění závazků ČR vůči EU a současně přispěje k efektivnímu využití energie z odpadů s přímou vazbou na teplárenství,“ řekl M. Pavlas. Celková zpracovatelská kapacita zařízení ZEVO tak bude v roce 2020 činit 2 800 tisíc tun za rok, z toho cca 620 kt/r připadá na tři dnes provozovaná zařízení. Dodávka tepla z těchto zařízení je očekávána v rozmezí 8 až 14 PJ. Dodávka elektřiny z těchto zařízení je očekávána v rozmezí 800 až 1 000 GWh. Při nastavení ekonomických podmínek preferujících termické zpracování oproti skládkování může kapacita dále narůstat. „Podle mého mínění, není výstavba ZEVO v současnosti, tj. prakticky bez podpory, z pohledu komerčního subjektu zajímavá. S ohledem na rozložení nákladů na podporu projektů ZEVO na delší časové období a snahu o maximální efektivnost využití energie v odpadu v kogeneračním cyklu je nutný vícepilířový systém podpory. Ten by měl sestávat ze zvýšení poplatku za odstranění (poplatek za skládkování) na 1 000 Kč/t a investiční podpora ve výši 25 %. Jednotná výše zeleného bonusu pro elektřinu vyrobenou z biologicky rozložitelné i nerozložitelné části komunálního odpadu by měla být na úrovni 1 100 až 1 300 Kč/MWh při současném zvýšení příplatku za vysoceúčinnou kogeneraci na 150 až 200 Kč/MWh. Z prognózy dále vyplývá, že pro splnění závazků ČR do roku 2020 je potřeba alokace finančních prostředků z veřejných zdrojů ve výši 6,5 až 12 miliard korun pro investiční podporu a 1,0 až 1,3 miliardy korun pro provozní podporu výroby elektřiny z odpadů v ZEVO. Výše ročních nákladů v uvedeném rozmezí bude ovlivněna podílem uplatněného tepla. Provozní podpora se pak projeví v nárůstu cen elektřiny o max. 0,5 % pro koncového spotřebitele, což jsou 20 x nižší náklady než ostatní OZE.

Aktuální projekty
Součástí konference byla i prezentace aktuálního stavu tří projektů výstavby ZEVO v Česku -Komořanech, Chotíkově a Karviné. Všechny tři žádosti o podporu jsou ve finální fázi posuzování ze strany Jaspers, nicméně i nadále není definitivně jasné, zda a jakou výši podpory nakonec získají. Česká strana se potýká i s místně rozporuplnou a nadále nepřesvědčivou oficiální podporou projektů ZEVO. Diskutovaná je i organizační, metodická a formální nepřipravenost ČR na čerpání prostředků z Evropské unie na velké projekty spaloven. „Radikální snížení původně předpokládané výše podpory (až na 20 %) může ovlivnit rozhodování investorů o realizaci projektů. Navíc odvolání odpůrců spaloven proti územnímu rozhodnutí komplikuje a zdržuje proces,“ uvedla J. Vyštejnová. Toto podpořila Silvie Součková, která prezentovala projekt KIC v Karviné. Jak uvedla, bez dotace z Evropské unie bude možné projekt spalovny v Karviné realizovat velice těžce. „Dozorčí rada 8. března 2012 vzala na vědomí vhodnost hledání strategického partnera pro pokračování projektu,“ uvedla. Projekt se navíc potýká s usnesením Krajského soudu ze 4. ledna 2012, přiznán odkladný účinek - možný zásah do biotopu Vážky plavé. Časový horizont dalších kroků nelze predikovat,“ dodala S. Součková.
Asi nejdále je projekt ZEVO v Komořanech. Petr Mareš, manažer projektu, uvedl, že hlavním cílem je především úspora primárních paliv, konkrétně jde o 130 tisíc tun hnědého uhlí. „Počítáme s využitím až 150 tisíc tun odpadů z domácností. ZEVO Komořany může využít cca 45 % dnes skládkovaných odpadů v regionu, 55 % lze ještě využívat jiným způsobem, např. MBÚ, separace, kompostováním… V dubnu 2012 bude předložena žádost o integrované povolení, v květnu pak odevzdání nabídek zhotovitelů, kterých se sešlo celkem šest, v srpnu žádost o stavební povolení. V říjnu letošního roku bychom chtěli podepsat smlouvu o dílo. Realizace by měla začít v květnu 2013 a skončit v říjnu 2015,“ dodal P. Mareš s tím, že společnost i nadále jedná o dotaci na realizaci projektu.
Podle Jiřího Holoubka, obchodně-technického ředitel Plzeňské teplárenské, a.s., který prezentoval aktuální stav projektu výstavby ZEVO v Chotíkově, se dokončuje dokumentace pro stavební povolení s tím, že žádost bude podána po obdržení územního rozhodnutí. I obchodně-technický ředitel reagoval na rozhodnutí Komise o dotacích. „Po obdržení dopisu z Evropské komise se naše firma rozhodla pro alternativní proces financování,“ uvedl J. Holoubek.

Prezentace dodavatelů služeb a technologií
Konference přinesla i mnoho zajímavých informací o novinkách v oblasti energetického využití odpadu, představili se i dodavatelé služeb a technologií, např. zástupci CNIM, Mirek Spicar z Hitachi Zosen Inova nebo i subdodavatelé pro průmysl - UnionOcel, výhradní distributor materiálů německé firmy Vautid. O úskalích a možnostech zvyšování energetické účinnosti u energetického využití odpadů hovořil Prof. Ing. Jaroslav Hyžík, Ph. D. z EIC spol. s r.o. - Ecological and Industrial Consulting.
O „české cestě pro spalovny“ a jednotkách pro energetické využití odpadů hovořil Ing. Jaroslav Oral   z firmy Eveco Brno, s.r.o. Na konkrétním příkladě (výkonnost linky 100 kt/rok) porovnal technologii své společnosti s technologií klasickou. Při instalaci naší technologie je zajištěno množství spalin ne výstupu do komína 66 300 mN3/h, běžná technologie přitom dosahuje 76 800 mN3/h. Nižší je i odhad množství spotřebované vody při čištění spalin (technologie Eveco 2,4 m3/h, běžná technologie 3 m3/h), naopak vyšší je odhad vyrobené elektrické energie (Eveco 5 MW a běžná 4,7 MW), stejně tak i odhad množství tepla pro vytápění, kdy technologie Eveco dosahuje 16 MW, v porovnání s běžnou technologií 14,8 MW. „Počet aparátů, kterými prochází spaliny při čištění je při aplikaci naší technologie 7, přičemž běžná technologie musí mít 13 agregátů. Odhad zastavěné plochy části čištění spalin představuje 500 m2 v porovnání s 900 m2 u běžné technologie.
S popisy aktuálně realizovaných projektů přišel Ing. Ladislav Pazdera ze CNIM Group, který popsal funkci EPC v oblasti výstavby zařízení energetického využití odpadů. Z jeho prezentací projektů (ať již šlo o Oxfordshire 2 x 19,2 t/h, Lincolnshire 1 x 19,2 t/h a Staffordshire 2 x 20 t/h - vše v Anglii, dále pak ázerbájdžánsky Baku 2 x 33 t/h a v italském Turíně 3 x 22,5 t/h) jasně vyplývá i to, že stávající projekty mají i nezanedbatelný architektonický ráz, mnohdy plní i netradiční funkce. (Pozn. redakce. Ultramoderní projekt spalovny a elektrárny v okrsku Amager na kodaňském předměstí počítá podle s tím, že stometrové věže elektrárny, která bude spalovat odpady, obalí průsvitná konstrukce vyrobená z granulí recyklované umělé hmoty. Ta se také stane základem pro 1 500 metrů dlouhou sjezdovku, stejně jako pro dvě kratší trati, včetně prudké „černé“ sjezdovky.)
Účastníci konference měli k dispozici sborník prezentací, kde byl uveřejněn příspěvek, týkající se stanovení poměru biogenního a fosilního uhlíku v netříděném palivu na spalovnách komunálního odpadu (autor: Vladimír Bureš, TESO Praha, a.s.). Účelem projektu je vypracovat a ověřit metodu pro stanovení poměru biogenního a fosilního uhlíku ve spalovaném netříděném komunálním odpadu. Z práce vyplývá, že vzhledem k tomu, že odpad je nehomogenní a jeho složení je v místě i čase proměnnou, není možné odebrat reprezentativní vzorek odpadu k přímé analýze stanovení biomasového podílu. V rámci validace aplikované metody na dotčené spalovně komunálního odpadu vyplývá velice dobrá shoda výsledků opakovaných odběrů. Dosahovaná standardní relativní nejistota stanovení činí cca 8 % podílu biogenního uhlíku. Poměr biomasového podílu ve spalovaném odpadu se na celkovém obsahu uhlíku podílel v letním období průměrně ze 70 %. Nebiogenní podíl uhlíku pochází především ze spalování zemního plynu, plastů, syntetických textilií, minerálních olejů eventuálně vstřikované močoviny. K dalším cílům projektu patří ověření variability poměru biogenního/fosilního uhlíku v sezónní proměnlivosti složení odpadu. Z tohoto důvodu by bylo vhodné realizovat odběry v různých ročních obdobích a zjištěnou variabilitu promítnout do celkové nejistoty stanovení (nejistoty typu A a B dle vzorce pro výpočet rozvoje nejistot). Dosahovaná standardní relativní nejistota stanovení je cca 8% podílu biogenního uhlíku. Cílem další práce je snížení této nejistoty metodou zkoušek s různými rychlostmi a stupni absorpce a sledováním vyčerpanosti absorpčního roztoku (tvorba uhličitanů a hydrogenuhličitanů) a stanovení jeho optimální koncentrace.