"Odpad - nevyčerpatelný zdroj energie"

Vyhledat

« zpět

3T: Skládky odpadů zahoří průměrně třikrát denně

3T: Skládky odpadů zahoří průměrně třikrát denně

01.05.2017


Žijeme v bizarním světě. Když se má u nás stavět zařízení pro energetické využití odpadu, lidově spalovna, která bude vyrábět elektřinu a teplo, které nahradí fosilní paliva a s jejich spalováním spojené emise a současně výrazně sníží objem zbytkového směsného odpadu, část veřejnosti obvykle bije na poplach. Když ale v průměru každý den hoří v ČR tři skládky odpadu, z nichž se do ovzduší valí mraky dusivého kouře, tuny prachu a nejrůznější jedovaté škodliviny, kupodivu se žádné protesty nekonají a uvedené skupiny ekologicky angažovaných občanů mlčí jako zařezané.

Na webových stránkách projektu EVO Komořany, jako reakce na nedávný požár skládky odpadu u Mostu, střídá obrázek moderního zařízení pro energetické využití odpadu (ve zkratce ZEVO) foto hasiče, který kropí proudem vody kouřem zahalenou hořící haldu komunálních odpadů na skládce s otázkou: „Muselo to zajít tak daleko?“ A slušelo by se ještě dodat: Jak daleko jsme se za 131 let posunuli od nerudovského dilematu nad starou slámou ze slamníku: „Kam s ním?“ … s odpadem. Ani Jan Neruda ovšem nemohl tušit, jak dlouho bude jeho otázka u nás stále živá…

Jak by asi dnes popisoval hořící odpadové peklo na severu? … Pálení v krku, slzení očí a ohořelé cáry papíru a igelitu poletující ve vzduchu. Obří požár skládky trápil na konci prázdnin obyvatele Mostu. Plameny šlehaly desítky metrů vysoko a kouřový mrak se valil směrem na sever. Ústečtí hasiči likvidovali požár skládky v Růžodolu po celé tři dny. Ač obyvatelé okolních měst nesměli větrat, podle opakovaných měření hasičů se ukázalo, že údajně do ovzduší žádné škodliviny neunikly a ovzduší na Mostecku neovlivnily. Na krátkou dobu byly sice vyšší koncentrace polétavého prachu v Lomu na Mostecku, ale v této lokalitě jde přece o docela běžnou věc. Zajímavé je, že z německé strany Krušných hor naopak přišly alarmující zprávy hovořící o tom, že tam naměřili více než dvacetinásobné zvýšení koncentrací benzenu, což atakovalo hranici povoleného imisního limitu. Nezvratně potvrdit, že to byl benzen od nás, však nemůžeme, jelikož hodinové koncentrace benzenu české horské stanice zatím neměří…

Podle požárních statistik skládky odpadů zahoří třikrát denně. Většinou to postihne oblast velikosti obýváku, tedy v řádu několika metrů. Téměř každý měsíc hasiči evidují požár skládky, kde bylo ohnisko v řádu desítek metrů. A minimálně jednou do roka se objeví pořádný požár, kdy velikost hořící plochy skládky přesahuje rozměry fotbalového hřiště, tedy stovky metrů. Hlavně o nich se dozvíme ze zpráv. Letos jsme mohli sledovat boj hasičů s plameny na velké skládce u Mostu, vloni na skládkách na Berounsku a u Čáslavi, kde hořela skládka odpadů i v roce 2015.

Požáry skládek se většinou řadí mezi požáry velkého plošného rozsahu, kdy dochází k hoření uloženého materiálu po povrchu i k hoření podpovrchovému. Požární zásah na skládce je obvykle časově náročný a je třeba nasadit velký počet sil a prostředků. Z hlediska spotřeby pohonných hmot, nákladů na obnovu techniky a mzdových nákladů na činnost příslušníků Hasičského záchranného sboru ČR i jednotek dobrovolných hasičů jsou takové zásahy velmi nákladné. Přestože podle jejich oficiálních měření při hoření skládek žádné škodliviny do ovzduší obvykle neunikají, zasahují hasiči na skládkách často „v plné polní“ s dýchacími přístroji. Zejména v letních vedrech jim tuhle práci určitě nikdo nezávidí.

Příčiny vzniku požárů skládek se většinou vůbec nezjišťují, neboť na skládkách hoří dále „nevyužitelný“ odpad. Vzniklá škoda je tedy zdánlivě nulová a uchráněné hodnoty rovněž. Těžko vyčíslitelný je vliv požárů skládek na zdraví lidí a životní prostředí a ani se mu systematicky nikdo nevěnuje. Provozovatelé skládek nemají povinnost je monitorovat, například pomocí termokamer, aby se případný požár podchytil v raném stadiu, než se rozšíří. Jde často o mimořádné události velkého rozsahu, u nichž je třeba posuzovat vliv zplodin hoření na životní prostředí i kvalitu vod vytékajících ze skládky a hledat vhodná opatření, aby se negativní vlivy na životní prostředí omezily. Z provedených měření se však většinou veřejnost dozví, že žádné škodliviny do ovzduší neunikly?! Je to dáno tím, že koncentrace škodlivin se zpravidla měří v určité vzdálenosti od požáru mimo vlastní kouřovou vlečku. To je asi stejně smysluplné, jako měřit emise z teplárenského provozu u paty komína zvenčí.

V odborném hodnocení požárů skládek tuhých odpadů se však dočteme, že jsou charakteristické skrytými cestami šíření požáru, nedokonalým hořením při omezeném přístupu vzduchu a vznikem toxických zplodin hoření a silným vývinem kouře. Pro jednotky je hašení komplikováno obtížnou přístupností k místu požáru, nejsou zde zásahové cesty, hrozí poškození požární techniky, nebezpečí propadnutí, v okolí místa zásahu zpravidla nejsou přírodní vodní zdroje a účinnost hasiv je malá vzhledem k nedostupnosti ohniska požáru a různorodosti hořících materiálů (plasty). Hašení požáru je zdlouhavé a trvá až několik dnů s velkým nebezpečím, že začne hořet znovu.

Jak uvádí mluvčí středočeských hasičů Jaroslav Gabriel, jde o chronický problém všech skládek, protože popelářské vozy mohou snadno přivézt zbytky něčeho žhavého nebo látky, které se v hromadě odpadů samy vznítí. Přestože by v popelnicích neměla končit řada materiálů, podle hasičů na skládkách hoří všechno možné, a to plasty, polystyrén nebo kovy, které nemají v komunálu co dělat. Samotné použití hasicích prostředků vyvolává na skládkách další rizika, protože může docházet k vyluhování různých nebezpečných látek a kontaminaci půdy i podzemních vod.

Ani třídění odpadů však není samospasitelné a má své limity. Skutečnost, že až čtvrtina lidí důsledně odpady netřídí a osmina je nikdy třídit ani nebude, prostě nezměníme. I v těch „nejzelenějších“ státech se počítá minimálně se 100 až 150 kilogramy odpadu na občana, který nelze využít materiálově, ale energeticky ano. Jakmile se však u nás začne zvažovat jako řešení pro využití zbytkového směsného odpadu energetické využití, první v řadě protiargumentů je názor, že spalovny odpadů by mohly znečistit ovzduší, brání efektivnějšímu využití druhotných surovin, sníží recyklaci a podobně. U hořících skládek komunálního odpadu, u nichž jsou výše uvedené negativní dopady jasně prokazatelné, to ale nevadí.

Přitom realita je taková, že čištění spalin u spaloven odpadu patří k nejdokonalejším technologiím a limity škodlivin jsou u nich nejpřísnější. V civilizovaném světě platí, že směsný odpad zbavený druhotných surovin, nebezpečných složek a biomateriálu se energeticky využívá. Tam, kde byly postaveny spalovny odpadu, nedošlo k výraznějšímu poklesu využití druhotných surovin, tedy jejich třídění a následné recyklaci. Spíše naopak, o čemž svědčí i to, že země na západě Evropy a ve Skandinávii, které jako první začaly odpad energeticky využívat, už považují za standard zákaz skládkování využitelného odpadu. Jak dlouho ještě budeme v ČR mlčky trpět hořící skládky a bránit výstavbě účinných moderních technologií?